Varování: Tento příspěvek je velmi kritický vůči "moderním přístupům" a vyjadřuje spoustu mých názorů, které mohou někteří shledat nepohodlnými. V případě psychické újmy jste byli varováni.
Minulý víkend mě zastihla nepřipraveného krátkodobá, zato pořádná deprese. Někteří z vás jistě víte, že když už mě to jednou za uherák chytne, tak to sakra stojí za to. Příčina byla celkem nepodstatná, ale okolnosti chtěly, aby se to přeneslo i na další lidi a tak jsme si zajeli hezky do vlasů (hrnky nelítaly, to zase ne...) a pak všechny zúčastněné strany litovaly, jak už to tak bývá. Co tedy bylo iniciátorem prdelní nálady, ptáte se? Moje vysoké nároky a očekávání od sebe samotnýho - zkrátka během víkendový zkoušky s orchestrem jsem přišel k uvědomění, že po celých 7 měsících nejsem schopnej vést konverzaci o hloubce skladby a všech nálad, které jsou v 5. symfonii Petra Iljiče Čajkovskýho promítnuty. Začalo to nevinně - nevěděl jsem jak říct to a to a postupně to ve mě bublalo až jsem dostal, jak by Petr Ludwig nazval "křečka". V tom stavu je zcela validní a ideální, když vnitřně nevědomky přihřívate polívčičku dalšími negativními emocemi. Jako třeba po(b)litická situace v ČR, drahej nájem, tuna projektů a deadlajnů...a celý to tak valíte před sebou, až najednou všechno to negativní harampadí hodíte na někoho úplně nevinného.
TL;DR Pokud nechcete číst celej příspěvek, tak ve zkratce - všechno už je zase v pohodě.
Teď nachvíli odbočím pro položení základů pro druhý příběh, který pak ladně spojím s prvním. Nejeden člověk mi říkal, že bych měl být motivačním spíkrem. Že je to tou energií co ze mě vychází a že umím mluvit před lidma. To je moc pěkný, ale na motivační spíkry a veškeré halo kolem nich mám velmi, ale opravdu velmi vyhraněný názor. Za poslední dva roky jsem přečetl/viděl/slyšel takového materiálu, že si myslím, že už toho mám na celej život až až. Podařilo se mi ale vytáhnout pár postřehů, o které se s vámi nyní podělím. Jistě se nejde pár takových, kterým se to nebude líbit - neváhejte a nechte si to pro sebe.
1. Prokrastinace
Základní a totální bulšit posledních 5ti~ let. Buzzword zabalující atributy "lenost" a "lhostejnost" do lépe znějícího slova. Definice zní následovně - "Prokrastinace je chorobné odkládání povinností". Zkrátka a dobře se dotyčný vyprdne na svoje povinnosti a dělá kraviny (povinnost je mu lhostejná nebo je příliš línej vyvinout úsilí, aby danou činnost splnil). Hotovo, není nutno produkovat zbytečný materiály o tom, jak se někdo dostane k takové prokrastinaci. Je to hlavně úplná blbost, protože každej bude dělat přesně to, co chce. Když něco dělat nechce, tak to nedělá a je úplně jedno, jestli takovýmu člověku říkáme prokrastinátor nebo prostě lempl. V tomhle ohledu je svět neúprosně binární - buď makáš a nebo ne.
2. Motivační přednášky
Asi víte o čem mluvim - přednášky, které vám dávají pocit nabuzení, odhodlání a motivace do práce. Ale co zároveň po shlédnutí zanechávají pachuť "to je všechno?" a vedou ke sledování dalších a dalších videí, které vám vlastně kromě stimulace libidní touhy nedávají vůbec nic. Nalijme si čistého vína - pusťte si nějakou motivační přednášku a dělejte si poznámky. Položte si poznámky stranou a vraťte se k nim druhý den. Budí to stejnej pocit, jako když jste se na přednášku dívali, nebo to je jen blob faktů, které jste dávno věděli předtím? Základní problém je totiž v tom, že motivační spíkři vám neříkají NIC NOVÉHO ani NIC SVĚTOBORNÉHO. Vaří posluchačům pětichodové menu z vody a posluchači jim to žerou, protože jim je to podáváno s dávkou energie, elánu a úsměvu.
3. Rekurze
"Cože, to sem jako budeš tahat programování?" - ale to zase ne, ale sedí to sem jak prdel na hrnec. Rekurze, tedy úplně nejjednoduššeji "definování objektu pomocí sebe sama" se objevuje v této doméně jako nekonečné zanořování se hlouběji a hlouběji do podstaty věci osobního rozvoje. Dejme tomu, že si přečtete jednu knížku, která by vám měla zodpovědět všechny vaše otázky. Jenže problém je v tom, že autor usiluje o to, aby po jejím přečtení jste si uvědomili, že těch otázek je vlastně mnohem víc. A tak si přečtete další a další a další...až jednou si (ti šťastnějsí jedinci) uvědomíte, že čtete prázdné bláboly a fráze. Ti kteří si to neuvědomí tak tráví veškerý volný čas mimo své povinnosti čtením hovadin místo vytváření hodnot (pokud je to váš případ, zde je prostor pro vystřízlivění).
Druhá forma rekurze je přílišný optimizmus nad marketingovejma žvástama, které daný zdroj obsahuje - geniální techniky pro způsob práce. Mluvím o všech těch "akčních plánech", "osobních fídbecích", "časových snímcích" a "dopisech svému budoucímu já".
Dovolte mi, abych se zde pozastavil a nahlas si zadumal. Daný zdroj čtenáře motivuje k použití jakési dokonalé techniky "jak pracovat". Čtenář si vytvoří bojový plán, všechno vytuní, vybarví jinobarevkama a dotáhnete do dokonalosti. Výsledek si jak blbec vylepí na ledničku a nechá to tam hnít.
Jinými slovy stráví mraky času přemýšlením o "proč to budu dělat", "jak to budu dělat" a "jak to bude parádní až to budu dělat". Místo toho, aby se zvedl a začal "TO NĚCO" dělat.
4. Znalosti snadno a rychle
Sorry, ale nic neni zadarmo a neexistujou zkratky. Neexistuje nic jako "Naučte se XYZ za 24h" nebo "Mistrem v XYZ za 21 dnů". Všechny tyhle názvy knih jsou oblbování zákazníka a snůška lží. Nepopírám, že neexistuje spoustu skvělých knih, které vám v daném časovém intervalu dají jakési mělké povědomí o dané doméně. Ale doufat, že najdete zkratku k získání znalostí a zkušeností je absolutně liché. Dovedete si představit, že bychom to dovedli ad absurdum a začali si kupovat "Zubařem snadno a rychle", nebo "Staňte se mistrem v pilotování osobního letadla"? Uplně slyším "Ale to je něco jinýho..!"...není. Nenaučíte se ani programovat ani hrát na hudební nástroj (bohužel, ani na violu...) ani nic jinýho za měsíc. Trvá to roky soustavné práce a čím dřív si to všichni přiznáme, tím dřív se ty voloviny přestanou objevovat v regálech Luxoru.
Moje motivační 5ti minutové okénko
Abych tedy spojil dvě zdánlivě nespojitelná témata (a uspokojil ty kteří mě chtěli vidět na pódiu prodávat vodu), tedy depresi a osobní rozvoj, povím vám, jak jsem se z deprese vysoukal ven. Trvala od soboty dopoledne do nedělního odpoledne. Jelikož beru depresi jako ztrátu času, začal jsem se debugovat jako debuguju kód - krok za krokem. Když horní vrstva nevykázala žádný problém, musel jsem o úroveň níž. A znova. A znova. Až nakonec, když jsem nedokázal pochopit, co po nás dirigent chce v tý pitomý třetí větě, kde to bylo falešný jak fena, tak mi v tu ránu došlo, že jsem přešlej kvůli vlastní neschopnosti mluvit dokonale francouzsky po roce a půl učení se, když všechny články a knížky mi říkaly, že to jde. Nejde, tečka. Přestaň si Michale nalhávat, že obejdeš učící křivku, protože jseš vyjímečnej. Nejseš a neobejdeš. Naučit se COKOLIV na vysoké úrovni potřebuje ČAS a PÍLI. Nárazové zbláznění se do něčeho nikam nevede, pouze práce a disciplína.
Takže přátelé, jestli vám můžu dát jednu radu, tak tady je:
"Hlavně se z toho neposerte, když něco nejde okamžitě."