Bylo poledne, 31. srpna, středeční poledne, byl promování čas! Je to tak - po dlouhých a krásných šesti letech jsem se dočkal toho dne, kdy slavnostně zakončím dráhu studenta na plný úvazek. Byla to dráha krásná natolik, že jsem se o ní rozhodl sepsat samostatný příspěvek. Ten ale přijde později, protože si musím některé věci nejdřív nechat trochu uležet. Mezitím začneme stylově "odzadu", tedy od promoce.
Asi by to nebylo nic extra, kdybych tu sáhodlouze popisoval jak promoce probíhala - jak jsme nastupovali, jak nás volali apod. To není důvod proč příspěvek píšu. Píšu jej proto, že jsem měl na promoci tu čest a zároveň i povinnost senátora z AS ČVUT pronést za absolventy proslov.
Proč já?
Můžete se ptát proč bych vlastně chtěl mluvit, že ano. Červený diplom nemám, polovinu spolužáků neznám, protože jsem o rok prodlužoval, tak proč? Inu, všichni jsme v něčem dobří, v něčem horší a v něčem jsme esa. Na škále všeho co umim řadím právě mluvení před lidma asi nejvýše. Měl jsem proslov na maturitním plese, na předání diplomů na gymplu, po divadelním představení (ten jsem říkal úplně spatra) a na spoustě vývojářských konferencích. Dovolím si tedy tvrdit, že kvalifikaci na promoční proslov mám dostatečně dobrou. Jak by řekl pan Zdeněk Svěrák - "To není nic, čím bych se vychloubal, to je prostě fakt.". Zároveň jsem byl veřejně velmi činný v akademické obci za celou dobu studia a cítil jsem to jako mou občanskou povinnost. Na studijním oddělení jsem se nahlásil už před odjezdem na Erasmus, aby se mnou počítali, takže jsem měl dost času na to si to pořádně promyslet, co tam vlastně řeknu.
Proces tvorby
Rád bych vám tvrdil jak jsem borec a sepsal jsem svůj proslov za půl hodiny před odchodem na promoci. Ano, je to sice pravda, ale předchazel tomu rok, během kterého jsem stihnul přečíst a poslechnout si kolem 20 různých proslovů z promocí. Za tu dobu jsem si vytvořil představu, co bych tak mohl říct a sepsání bylo vlastně jen utřídění si myšlenek.
O čem jsem chtěl mluvit:
- O studentech
- O rodičích
- O vedoucích
- O budoucnosti
Celá promoce byla "o nás", o studentech. Na to jsem se chtěl zaměřit. Samozřejmě jsem myslel i na rodiny a vedoucí závěrečných prací. To jsou ti nejdůležitější lidé, kterým patří ten největší dík za to, že to s námi "vydrželi". Nechtěl jsem nikomu jinýmu děkovat za to, že chodil do přednáškovému sálu vykládat, že jsme nemožný. A že se to opravdu párkrát stalo. To tam ale nepatří, takoví lidé si zaslouží mlčení. Pouze tím, že je vynechám je spravedlivě potrestám. V neposlední řadě jsem musel udělat prostor pro budoucnost. Trochu je nabudit jak tam tak seděli přes hodinu. Dát jim najevo, že promocí ta pravá jízda teprv začíná.
O čem jsem nechtěl mluvit:
- O nepříjemných vyučujících
- O senátu
- O průšvizích
- O nevyužitých příležitostech
Nic z toho tam nepatřilo. Ani jeden bod. Promoce je pozitivní událost a mělo by se mluvit pouze o pozitivních tématech. Špínu můžu na někoho tahat v hospodě nebo u soudu. A že jsem té špíny za ty roky viděl. Krásné vzpomínky jsou ale to co paměť uchová a to špatné vytěsní. Stejně tak nepatří na promoce mluvit o tom co jsme provedli, opsali a nafejkovali. Prostě nepatří, tím bych znehodnotil celý ceremoniál a možná z toho dělal trochu frašku. Udělat si z něčeho srandu, budiž, ale z podvádění asi úplně ne.
Poslední úprava
Ještě na pódiu při nácviku mi paní Fialová (náš OI anděl na studijním) črtla šipky nad oslovení, abych věděl koho vlastně oslovuji:
- Magnificence = rektor nebo v zastoupení prorektor (doleva)
- Spektabilis = děkan (doprava)
- Honorabiles = akademičtí pracovníci sedící na židlích na pódiu vzadu (dozadu)
Překvapivě jsem to nezblbnul! Proslov proběhl bez přežblebnutí, dokonce jsem neudělal tu stejnou chybu, které se dopustil Smajl při skládání slibu - "fakulta elektronická". Publikum se zasmálo, zatleskalo a proslov tak může v klidu zaniknout v propadlišti dějin. Jelikož jsem do toho ale vložil kus sebe a byl bych nerad, kdyby tomu tak bylo, přináším vám celý proslov a třeba vás tak pobavím nebo inspiruju pokud i vy budete někdy něco říkat.
Redakčně upravená, uhlazená verze:
Vaše Magnificence, Spektabilis, Honorabiles, vážené dámy a vážení pánové,
dnešním dnem slavnostně zakončujeme naše studia na fakultě elektrotechnické, českého vysokého učení technického v Praze. Dostalo se mi pocty a zároveň zodpovědnosti, abych zde pronesl projev za nás studenty, ode dneška tedy absolventy.
Není tomu tak dlouho, kdy jsme všichni skládali slib a marně si představovali jaké to asi bude, až dostudujeme. Jaké to bude až budeme zde, v Betlémské kapli, tak jak je tomu právě dnes. Představa, která se jevila před lety jako daleko v budoucnosti nám dnes připadá skoro až absurdní, protože máme pocit jakoby to vlastně bylo včera kdy jsme poprvé vkročili do přednáškového sálu.
Naše vnímání času a událostí se mění a proto ucelený obraz našeho vzdělání nebylo možné předem vytvořit v našich hlavách. Vytvořit ho jde pouze zpětným pohledem, kdy všechny dílky skládanky zapadly do sebe. Proto zde náleží dík všem, kteří v nás celou dobu věřili a podporovali nás v nejtěžších chvílích, když měli jsme chuť to všechno vzdát. Za všechny studenty děkuji našim rodinám, známým, přátelům, ale i vedoucím závěrečných prací a pedagogům obecně.
Škola nás možná nenaučila vše pro to, abychom ihned nastoupili na ty nejvyšší pozice. Od toho vlastně ani škola není. Co nám ale škola dala, mimo krásné roky a pevná přátelství, je způsob “jak být chytrý”. Jak analyticky přistoupit k zadanému problému. Jak v nejkratším možném čase zvládnout obtížnou úlohu. Možná i jak se přes noc stát expertem na lineární algebru. Zkrátka nás naučila jak efektivně využít všechny dostupné zdroje, abychom byli schopní vykonat kvalitně svou práci a podložit své argumenty tvrdými daty.
Drazí absolventi,
přeji vám, abyste byli zvědaví - ptejte se na těžké otázky a když nedostanete vhodné odpovědi, hledejte dokud je nenajdete sami.
Přeji vám abyste byli vytrvalí - nenechte se obalamutit, když vám někdo tvrdí, že něco nemá cenu.
Přeji abyste byli naivní - když vám někdo řekne, že máte mizivé šance a že to co chcete udělat takhle nejde…řekněte: “Já jsem FELák, já si s tím už nějak poradím”.
Přeji vám, abyste byli odvážní - jděte mimo svou komfortní zónu, cestujte, zkoušejte nové věci, experimentujte. Pokud budete pouze opakovat to, co dělali jiní před vámi, těžko dosáhnete nového výsledku.
Nakonec bych vám chtěl popřát hodně štěstí. I díky němu tu zde dnes stojíme.
Jak by řekl klasik - je ale potřeba jít tomu štěstíčku trochu naproti.
Takže…pravou nohou vpřed, s hlavou vzhůru a se lvem s kružidlem v srdci.
Děkuji.
Mohlo to být ještě lepší, ještě kvalitnější...mohlo to být dokonalé. Nebylo. Ale i tak jsem s výsledkem spokojený a soudě podle reakcí v publiku byli spokojení i ostatní.